Poet

Umělecká skupina Tlustá Čára pro připravila rozhovor s autorem a graffiti tvůrcem Milanem Boreckým aka Poet 213.

Milan se narodil roku 1980 v Mělníku, ale už po půl roce si ho přitáhly Čelákovice. Zde absolvoval základní školu a gymnázium. Jako jeden z prvních ve městě měl na paneláku satelit a díky němu hudební kanál MTV. Roku 1993 si začínal všímat, že v tanečním danceflooru interpreti zpívají jinak – rapují. Objevuje hip hop. Černošské videoklipy si nahrává na video kazety a stejně jako ta páska, i Milan se namotává. Začíná hrát basketbal, nosit dresy s obřím číslem a boty farmářky. V roce 2002 se stává jedním ze zakládajících členů čelákovické crew IMG Posse. Breakdance, beatbox, felení, kazeťák a pohyb u zdí jsou jeho denním chlebem. Ostýchavý Milan ale tráví nejvíc času psaním básní a mění se v Poeta 213.

Jak už to v pubertě bývá, i Poet hledal sám sebe a první báseň napsal roku 1998 pro svou tehdejší školní lásku. Rýmy zprvu psal jen anglicky – čeština se mu prý zdála moc měkká. První sbírku dvou set třinácti básní vydal roku 2003 jako texty ve wordu vypálené na cédéčku. V letech 2004 až 2009 pořádal akce Imagination s konceptem pěti elementů hip hopu. Poetova posedlost touto subkulturou eskaluje vytetováním podobizny Tupaca Shakura na předloktí.

Od roku 2004 pořádal pouliční basketbalový turnaj From Štrýt To Street, který měl šestnáct ročníků. V letech 2014 až 2019 organizoval letní multižánrový festival ČelArt, který propojoval tvorbu undergroundových umělců výhradně z Čelákovic s místními obyvateli. Za zmínku také stojí pět ročníků autorského čtení Poets & Writers & Peoples.

V současnosti se Poet 213 aktivně věnuje graffiti. Jeho sprejerské „odpanění“ nastalo v roce 2017, prý byl k tomu donucen. Další rok už vstupuje do DUB Crew a tráví malováním první celou sezónu. Roku 2020 absolvoval vyšší odbornou školu v oboru sociální pracovník. Pracuje v projektu Plejs Brandejs, který se zabývá aktivizací dětí a mládeže a snižováním jejich rizik v rámci primární protidrogové prevence. Sní o vybudování nízkoprahového sociálně-kulturního centra.

Z Milana máte často pocit, že by se pro ostatní lidi rozkrájel. Jak sám říká, rád lidmi manipuluje, ale jen v rámci dobra. Je důkazem, že člověk není nikdy na něco starý. Vždy je potřeba mít sny a plnit si je. Klade důraz na samoučení a výdrž brousit diamant. Je majitelem schopnosti podání pomocné ruky a poskytnutí neomezeného množství druhých šancí.

Poetovým hlavním životním stylem je život mezi hip hopem a poezií.

Kde můžete Poeta najít?

Kde můžeme vidět tvoje graffiti? Kam bys nás poslal za nějakým svým zajímavým dílem?

Mý graffiti – asi někde na legálu. Díky tomu, že je to legál, tak to tam nezůstane dlouho. Tam, kde mi to určitě zůstává, tak to je domácí zóna „vlečka“. Tuhle nelegál zónu s přimhouřením očí místních orgánů a kladných ohlasů kolemjdoucích děláme vlastně ve čtyřech lidech.

Co je legál? – Legální plocha pro graffiti

Co je vlečka? – Místní název zóny. Jedná se o trať železnice s kolejnicí do továrny, za komunismu se v továrně obráběl kov.

Interview

Plánuješ nějaký zajímavý projekt v roce 2022, ať v rámci svého umění, nebo v rámci Plejs Brandejs?

V graffiti budu malovat dál. Co se týče práce na projektu Plejs Brandejs, tak ten by tento rok měl přejít pod kraj a stane se sociální službou. Tím se zvětší jeho působnost na okres, v tomto případě Praha-východ. Takže svítá naděje, že bez jakéhokoliv ohýbání a pokřivení budu moci konat i tuto službu ve svém městě, kdy i mně jako laikovi záleželo na tom, aby dospívající a mládež měli vůbec nějaký prostor, v mnoha smyslech. Díky tomu jsem v roce 2017 začal studovat profesi sociálního pracovníka, abych tomu šel naproti, možná i z osobního pocitu a poslání.

Jak to v Čelákovicích žilo za poslední pandemický rok? Jak se to projevilo na pouličních aktivitách?

Za pandemie byla oficiální kultura města v rámci restrikcí covidu neakční, například v provozu kulturních akcí v kulturním domě a na náměstí se nic nedělo do konce prázdnin. Starosta na začátku roku vše zakázal a pak už to nechal a nepoupravil dle situace. Nějaký kulturní léto koncertů proběhlo ve venkovním prostranství restaurace na náměstí s velkými mainstreamovými jmény, to je tak všechno.

V rámci našich pouličních aktivit žádná změna, stále v terénu. Možná pár nových místních kids taguje, ale většina je jen sezónní či trendní záležitost, jen málokdo přežije.

Pojď ukázat našim čtenářům ukázku své básně a řekni nám k tomu něco o své nově vydané knize. Pokud nám k tomu řekneš i příběh, budeme rádi.

Mojí inspirací jsou klasicky věci okolo mě, které se dějou, nějak se mě dotýkají. U každé básně přesně vím, kde jsem ji psal, za jakých okolností či koho se to týká. Nečtu vůbec knihy a spíš můj styl ovlivňuje hiphopová muzika, kdy mě chytne nějaké sousloví či spojení slov, a vytvořím příběh dle sebe. Takhle mě inspiruje například i věta z filmu, kterou si hned zapíšu, když ve mně něco vnitřně rozehraje.

Co se týče ukázky níže uvedené básně, tak nadpis je od JAY-Zího, název jeho tracku, a příběh je jednoduchej. Život je ve finále stejnej pro všechny, je to jen na tobě. Takže je to i o mně.

HARD KNOCK LIFE

Život je tvrdej

Má ostrý hrany

Pro každej rozměr

Do každý strany.

(2020)

Co se týče knihy, tak tuhle věc v knižní podobě už jsem osobně chtěl přes deset let. A prostě najednou přišel ten čas. Jak z vývoje mých básní, že se člověk za nějakou jejich kvalitu nestydí, tak i doba covidu a separace tomu nahrála.

Začal jsem na sbírce básní makat začátkem roku 2021. Vybíral jsem z psaných věcí z let 2012-2020, kdy z počtu asi 700 básní jsem vybíral 213 kusů do třech kapitol. Kapitoly jsou o kultuře, životě a lásce z mýho pohledu, kterej začíná ve spodních vrstvách.

Já se totiž považuju za subkulturního člověka – menšinu. Takže tenhle typ básní se v Čechách nikdy neobjevil. Stejně tak básně, ve kterých uvidíš slova jako graffiti, wu-tang, dealer, smažka, game, crew, hood, rooftop, hip hop atd. Ještě můj osobní podtitul tý sbírky je Příručka pro zkurvenej život. A asi lepší sbírku už nikdy nevydám, poněvadž v týhle jsou moje prožitky mezi 30. a 40. rokem mého života.

Už nikdy to nebude tak silný jako pocity v tomhle období – věk dospělosti, přesto s každodenními problémy, někdy i více, a po celou dobu hledání nějakýho místa, společnosti, kotvy a klidu. I když to neznamená, že v budoucnu bude už klid, pořád se něco bude dít.

Ještě nám něco málo řekni o odpanění v roce 2017? Jak tě graffiti scéna v prvních chvílích přijala?

2017 v létě, kdy mě Cops192 už nějakej ten pátek, možná i pár let ukecával, že by chtěl mít piece se mnou, se tak stalo na garáži městskýho stadiónu v Čelákovicích. A pak mě to v roce 2018 postupně chytlo, že jsem načal svou první sezónu.

Jak mě přijala scéna? Asi jsem jeden z mála, co začal v 37 letech, kdy většina končí. Nějaký lidi ze scény jsem znal osobně x let, díky propojení celý hiphop komunity, samozřejmě z dob minulých. Možná snazší cesta, ale respekt si stejně musíš vydobýt sám. Někdo nechápal, proč teprve teď, nebo si někdo myslel, že jsem maloval dřív a teď jsem se k tomu vrátil. Jinak scénu poznáváš díky jamům a společným menším malovačkám. Díky tomu, že jsem v nějaký crew, tak ta cesta do scény je určitě jednodušší, než kdybych byl sám.

Artistic group Tlustá čára, Author: Ivana Kočík