Mrda z Brna
Umělecká skupina Tlustá Čára pro Vás tentokrát vyzpovídala Jiřího Mayera! Jeho tvorba nás zaujala svojí bezprostředností, a proto není od věci se o ní, a také o něm dozvědět něco více. Jirka nám sepsal svůj život v kostce a my jsme mu pak položili pár doplňujících otázek.
Pojďme tedy na to!
Život
Vyrůstal jsem v Rosicích u Brna, poslední roky žiju a tvořím v Brně. Studoval jsem Sdružená uměnovědná studia na FF MUNI, ale nedokončil jsem. Jednou jsem se hlásil na FaVU, ale nedostal jsem se.
Od malička jsem měl spoustu zájmů. Dlouhé roky jsem profesionálně závodil na motorce. Do toho jsem rapoval v Dew Town Crew, kterou jsme založili jako náctiletí s kámoši. S tím se pojí i moje potřeba neustále něco tvořit.
V té době jsem zabrouzdal i do graffiti, ale nejsem ten, co o sobě bude říkat, že vychází ze street artu.
Dnes mi potěšení kromě umění dodává surfování. Snažím se část roku strávit u oceánu. Je to pro mě částečně relax a částečně inspirace.
Silný okamžik pro mě byla návštěva výstavy Václava Stratila v Moravské galerii – Nedělám nic a jiné práce v roce 2015. Výstava mě nadchla a okouzlila. Potom jsem se intuitivně začal víc věnovat tvorbě. To mi došlo až zpětně.
Kreslení a potřebu něco tvořit mám v sobě od malička. Dřív to bylo právě víc ve formě hudby, ale i například různého skicování a pokusy se spreji. K malování obrazů jsem se dostal relativně pozdě, když mi bylo kolem 20. Byla to fascinace obrazy samotnými, když jsem viděl v galerii obraz, měl jsem nějaký nutkání zjistit, jak to vzniká a naučit se to.
V té době jsem začal navštěvovat malíře Aleše Chalupu a bral si od něj kurzy kresby a malby. Později jsem začal chodit na kurzy za malířkou Denisou Belzovou.
Tvorba
Posledních 6 let se věnuju obrazům, kde je ústředním motivem zvíře. Tato série vychází z mojí fascinace dětskými kresbami. Série začala obrazy s monochromním pozadím, na který jsem až znakovitě namaloval zvíře. Později jsem pracoval s tím, že se na obraze budou nějakým způsobem konfrontovat dva přístupy – jedna část technikou vektorové grafiky nebo až pop artu a druhá část infantilním nezaujatým rukopisem.
Nejnovější obrazy, na kterých jsem začal pracovat v roce 2021, vznikají tak, že ke skicování nepoužívám tužku a papír, ale skicuju ve Windows malování bez použití myši, čímž se snažím co nejvíc docílit neuhlazené kresby. Skicu pak zkouším co nejvěrněji přenést na plátno. Ke všem přístupům se vracím, nebo je vzájemně kombinuji.
Téma v mých obrazech se různí. Osobní život – zklamání /štěstí, surf, současná doba, vztah člověk zvíře, nebo prostě jen vtip. Některé obrazy jsou pro mě důležitější po estetické stránce a vizuálem než zobrazeným tématem.
Materiál používám nejčastěji akryl, olej a plátno.
Mým cílem je retrospektiva v Tate Modern 😀
První výstavu jsem měl v roce 2018. Šlo o společnou výstavu se sochaři Dušanem Váňou a Monikou Hořčicovou na Starém pivovaru v Rosicích u Brna. Od té doby jsem měl několik samostatných i skupinových výstav především v Brně.
Zajímavou prací pro mě byla spolupráce s českou surfovou značkou Surfr, pro kterou jsem navrhnul design kolekce oblečení, a tím se pro mě spojily dvě oblíbené věci – umění a surf.
Kde se o Jirkovi dozvíš další informace?
Interview
Většina z nás si alespoň jednou vyslechla příjemnou poznámku od nebojácného milovníka a znalce moderního umění ve znění „to bych nakreslil taky“ nebo „to umí namalovat moje tříletá dcera“. Co ty? Máš ve svém archivu nějaký podobný duchaplný komentář nebo naopak něco, co tě vzalo za srdce a potěšilo?
Já tohle slyším celkem často s ohledem na to, jakým stylem maluju. A hlášky typu, že to by namalovala i moje tříletá dcera mi imponují a dělají radost, protože i o tenhle dojem mi jde. Například posledně mi nějaký pán řekl, že jestli tohle fakt někdo kupuje, že i on začne malovat teda. Ať začne.
V září jsi měl v Brně výstavu WHEN 4 = 1. Co tento název znamená?
Jednou jsme se bavili u mě v ateliéru s Vladimírem Skreplem, a tam jsme řešili, že když chci, aby barvy na obrazech byly co nejčistší, dávám na sebe 3 – 4 vrstvy. On na to zahlásil, už si přesně nepamatuju, ale něco ve smyslu „to je tak, když to tam dáváš čtyřikrát, aby to vypadalo, že to tam je jednou“- to mě pobavilo a když jsem přemýšlel, jak pojmenuju tuhle výstavu, říkal jsem si, že tu myšlenku do názvu nějak zakomponuju.
Píšeš, že se část roku snažíš trávit u oceánu. Co je tvoje nejoblíbenější lokalita a jak dlouhou dobu tam obvykle strávíš? Daří se ti pracovat i odtamtud, nebo tě právě pracovní povinnosti přivedou zpět do Čech?
Snažím se být cca tři měsíce v roce u oceánu. Jaro a podzim obvykle Španělsko nebo Portugalsko, každou zimu lítám do Maroka. Práci nechávám doma, užívám si, že celou dobu, co takhle někde jsem, řeším jenom odkud jde vítr a jaký jsou vlny. Do toho se mi kupí nápady, který skicuju nejčastěji jen ve formě poznámek v telefonu. Když se vrátím, zavřu se v ateliéru a tyhle poznámky dál rozpracovávám. I kvůli tomu, že na mě čekají v ČR plátna, netrpím před odjezdem a vlastně se i těším, až budu zpět v ateliéru. Jak už jsem řekl výše, je to pro mě jakousi inspirací, ale není to rozhodně kalkul, že bych jezdil surfovat proto, abych inspiraci dostal. Dělám to v zásadě proto, že mě to baví.
Chceme graffiti ukázku! Historické mapování v nás vyvolává melancholii, ale také vytahuje kapesníček z kapsy. Chceme plakat. Ukážeš, popíšeš?
Dělali jsme to jako děti, v době, kdy ještě nebyly chytrý telefony, tak moc fotek nevzniklo a já obecně nejsem typ člověka, co zaznamenává všechno na foťák, takže bych musel hodně pátrat a to radši ani nechci.
Autor: Ivana Kočík