Tedy ne všechny, jenom polovina. Uznejte ovšem, že s takovou fazónkou se nedá jít mezi lidi, a tak jsem od 22. srpna holá jako kolínko. Zůstalo mi obočí a řasy, a tak vypadám spíše jako avantgardní umělkyně.

To odpoledne se váže nejen s vlasy, ale i příhodou s dětmi. Přišla jsem domů, prohrábla si svoji extrémní kštici a ejhle, chomáč vlasů mi zůstal v dlani. Nejdřív jsem se zarazila. Sice jsem něco takového čekala, ale již po prvním chemu? No to snad ne. Nic naplat, šla jsem si ty vypadlé prameny vyčesat. Brzy jsem zjistila, že to nemá cenu, a tak šly vlasy z hlavy dolů strojkem. Tak to bylo lepší, přece nebudu pelichat?

Děti mě celou dobu pozorovaly mezi dveřmi do koupelny. Z jejich výrazu bylo patrné, že nevědí jak se tvářit, zda brečet či se smát. Pomohla jsem jim. Jakmile bylo dílo dokonáno a hlavinka mi házela prasátka na všechny strany, řekla jsem s patřičným gestem přejetím si ruky po své holohlavosti: “Tak, a teď máte z maminky plešounka plešatého.” Děti se samozřejmě smály a já s nimi. Korunu tomu všemu opět nasadila moje dcera: “A maminko, když na nás teď z té nemocnice budeš šahat, taky nám vypadají vlasy?” Tím mne naprosto odrovnala a opět jsem se jala jí vysvětlit, jak se to s tou mojí nemocí má. Pochopila, ale na jak dlouho? To uvidím do další podobné reakce na moje stavy.

Od této chvíle se učí žít s neuropatií, semo tamo jí vypadne z rukou nějaký hrneček či si rozfláká kolena, zrovna když jí vypnou nohy. A že je to nezmar, tak místo toho, aby si hodila nohy nahoru, chodí na 10km procházky. A když nohy vypnou? Dřepne do trávy, počká, až se opět nahodí, a pokračuje v cestě.

Kromě toho vystavuje svou tvorbu, především obrazy na různých místech ČR, od Brna až po Prahu (Galerie u Zlatého kohouta, Artfest, Polabský montmartre, Galerie Rýmařov…).

Maluje komiksy (Teodor Pravický-Hledači prvního kontaktu, Laserové dny…), obrazy, portréty, zdi, deskové hry na zakázku, ale i oblečení.

Ráda podporuje další umělce, umělecké skupiny (Inspirace, Tlustá čára, Talentovaní Umělci…) a charitativní organizace (Amélie, Armáda spásy…). Třeba tím, že věnuje nějaký obraz organizaci (diecézní kavárna Buřinka Rýmařov, Duhová čajovna Mohelnice…), do aukce (Konto bariéry), nebo udělá workshop zdarma (Tlustá čára), či nakreslí omalovánky (MOÚ Brno, Šikana do klece…).

Velkým posunem v tvorbě je spolupráce s uměleckou skupinou Tlustá čára.

Tlustá čára mi stále ukazuje nové možnosti, kam se svou tvorbou vydat a kde pomoct. Tak se mi dostává ujištění, že to vše má smysl a že být často bagatelizovaným UMĚLCEM je poslání, obrovská zodpovědnost a také možnost sdílet svou laskavost se světem. Jsem umělkyně a, přiznám se s pokorou, hrdá.

Jak sama říká:

Talent vám dává křídla, je jen na vás, jak vysoko si troufnete vyletět. Tak neváhej a leť.