ODSOUZENÉ DĚTI VE ŠKOLE
V České republice se nachází přibližně 40 000 nezletilých, kteří jsou v současné době sekundární obětí trestného činu.
Dítě odsouzeného si neprochází těžkou dobou pouze sám v sobě nebo v rodině, ale také ve svém blízkém okolí. Víme, jak čisté dětské duše mohou být i kruté. Dítě může být vyčleněno ze skupiny nebo dokonce prožívat šikanu.
Problémy ve škole, které děti odsouzených mohou mít, jsou například obtížná koncentrace, hyperaktivita, agrese, mohou také vývojově regredovat, začít se chovat jako mladší děti (pomočování, lpění na některých svých věcech apod.), špatné známky, chození za školu, vyrušování nebo problémy s chováním (rvačky apod.).
V tomto případě je klíčová i strana a přístup pedagoga. Pedagogové si musí být vědomi možného stigmatu dítěte spojeného s uvězněním rodiče a umět vhodně zasáhnout, pokud dojde například k šikaně, a podchytit ji již v jejím začátku.
Ptali jsme se několika učitelů, zda mají nějaké podklady, jak zacházet s dítětem odsouzeného rodiče. Obecně jsme se setkali s odpovědí, že oni sami se nedozví, že někdo z rodiny jejich žáka je za mřížemi. Pokud se jim dítě svěří, tak ho mohou na lidské rovině podpořit, ale bez souhlasu rodičů s tím aktivně nemohou nic dělat. Jak jsme na to již několikrát narazili, lidé se „nechlubí“ tím, že někdo z jejich blízkých je zavřený. Je to tabu, které není komunikováno.
Nebojte se otevřít téma vězeňství a neschovávat si telefony a peněženky, jakmile se Vám někdo svěří. Nenabádat děti k tomu, ať se s někým nebaví, pokud jeho rodina „není v pořádku“. Nevíme, co se přesně stalo, a dítě nemůže za činy dospělých, se kterými vyrůstá. Nestigmatizujme a zbavme se předsudků, které nám může společnost podsouvat.
