Sestra Neumanna
Naše partička navštívila v klášteře a přidružené Nemocnici Milosrdných Sester sv. Karla Boromejského v Praze sestru Neumannu, se kterou jsme se poznali na akci Den s dítětem ve věznici v Bělušicích pořádané Mezinárodním vězeňským společenstvím, kde umělecká skupina Tlustá Čára zrealizovala kreativní koutek pro zavřené tatínky a jejich děti.
Tvrdé Jádro
K samotnému řádu se pojí dlouholetá tradice a zkušenost sahající do roku 1679 a jejich posláním je péče o nemocné a potřebné v bezmezném milosrdenství.
Není tomu historicky však tak dávno, kdy byly řádové sestry utiskovány, šikanovány a pronásledovány.
Po roce 1948 docházelo v ČSR k postupným perzekucím, které vyvrcholily počátkem 50. let. Sestry začaly být vyřazovány ze společnosti a umísťovány do tzv. internačních klášterů, které byly vybudovány v rámci akce VŽK – akce vyklizení ženských klášterů (tedy obdoby akce K, která se týkala klášterů mužských). V první etapě došlo k přemístění 10 000 řádových sester do 33 internačních klášterů, v další etapě bylo přemístěno 4 073 sester. Celkem bylo zlikvidováno 720 klášterů. V internačních klášterech panoval velmi tvrdý režim a potlačování základních lidských svobod bylo denním chlebem. Na sestry byl vyvíjen tlak, aby vystoupily, ale u řádových sester komunisti s touto prosbou neuspěli!
I proto jsme moc rádi, že jsme mohli nahlédnout pod pokličku takovému místu, jako je klášter, a poznat blíže naši bojovnici a sestru Neumannu.
Návštěva
Klášter samotný stojí na nádherném místě pod Petřínskými zahradami s výhledem na Pražský hrad a Malou Stranu. Jeho součástí je nemocnice, ve které sestry Boromejky působí na mnoha pozicích, od zdravotních sester až po účetní v kancelářích.
Režim kláštera je upraven pro práci, a například ranní mše je tudíž sloužena již o půl šesté ráno, aby mohly Boromejky fungovat v pracovním režimu 21. století.
Na smluveném místě nás vyzvedává sestra Neumanna. Je to energická, usměvavá, svéhlavá a bezprostřední žena. Nechť je toho důkazem, že si vzájemně všichni tykáme.
Přivítala nás v klasickém „hábitu“ a udělala krátký exkurs kláštera a jeho historie. Po milém úvodu nás zavedla do místnosti pro setkávání návštěv, kde na nás čekalo pohoštění ve formě koláčů a obložené mísy, kterou sama připravila.
„Tak Tlustá čáro, kdo tedy jste?“
Bůh a My
Po krátkém představení a zdvořilostních tématech se začal rozhovor ubírat přesně tím směrem, kterým jsme chtěli, a jak jinak než s tématikou Boha a víry. Sestra Neumanna poutavě vykládala o klášterním režimu, a co jsme ocenili nejvíc, byla i mírná kritika, kterou bychom od řádové sestry nečekali, ale dávala nám i sestře Neumanně velký smysl. „Pokud se z modlení stane povinnost, člověk pak zapomíná, PROČ to dělá,“ a nám nezbývalo než s hlubokým zamyšlením souhlasit.
Mezi další zajímavá témata patřilo vyprávění o fyzické lásce a touze po Bohu, kterým sestra Neumanna nahrazuje celibátní záležitost. Láska k Bohu může mít spoustu podob a dostali jsme doporučení nastudovat si úryvek z Bible nazvaný Píseň písní, kde se o potřebě uspokojení z Boha hovoří. Povinnou četbou měsíce Tlusté čáry se tedy stává… Ano, podívali jsme se, a je to divočinka.
„Kéž by mne zlíbal polibky svých úst – nad víno lahodná jsou milování tvá!
Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej se line jméno tvé – to proto tě panny milují.
Vezmi mě s sebou, poběžíme, do svých pokojů kéž uvede mě král!
Veselit a radovat se budeme z tebe, nad víno vychutnáme milování tvá – ach, po právu tě milují!“
Jak konverzace plynula, přišlo i na ostřejší diskuzi, které je ale sestra Neumanna velmi otevřena a nakloněna. Vzedmul ji dotaz naší Jany, zdali Bůh nemůže být žena a popřípadě jestli někdy nastane čas, kdy víra bude uznávat rovnost pohlaví, potenciálně jestli se někdy papežem stane zástupce něžného pohlaví.
Bible tuhle variantu odmítá. A možnost sestra vnímá jako vyloučenou.
Tohle téma si však zaslouží jednoznačně samostatnou kapitolu v naší rubrice články. Pokusíme se jej více rozebrat zase příště. Co si o tom myslíte vy? Zkuste se společně s námi nad touto otázkou zamyslet nebo ji nadhodit při konverzaci s vašimi přáteli. Reakce nám klidně napište na naše sociální sítě.
Rebelka
Co dále povědět o sestře Neumanně? Je to rebelka! A my rebely a rebelky tuze rádi. Rebelismus se v jejím případě sice nevyznačuje žádnými silnými gesty, ale myšlenkově jde trochu proti proudu, a to je v takové instituci opravdu velký krok.
Do budoucna plánujeme se sestrou Neumannou hrát karty, pomoci s brigádou okolo kláštera, a věříme, že se k ožehavým tématům, ale i lidskému porozumění a jedinečnému humoru sestry Neumanny dostaneme blíž a blíž.
Ještě pár fotek na rozloučenou, srdečné rozloučení a ztrácíme se ve tmě.
Vyčerpáni obsahem informací a myšlenkami, ke kterým nás sestra Neumanna donutila, ale nabiti lehkostí bytí a vyšší síly. Do dalšího setkání máme určitě nad čím přemýšlet.
V hlavě nám pořád dokola zní: „My bychom pod hábitem měli nosit jen bílá trička, ale já mám barevné… dnes růžové!“ jak sestra Neumanna se smíchem dodává.
Růžová vpřed, růžová vzad.
Těšte se na další report z našich zajímavých setkání.
Autoři: Ivana Kočík, Vojta Jaroněk
Foto: Jana Plavec