Život v kouli
Umělecká skupina Tlustá čára pro Vás tentokrát připravila připravila rozhovor a fotografie jedné zajímavé fotografky.
Jmenuji se Veronika, pocházím ze Zlína, ale od svých 3 let žiju v Karlových Varech.
Focení přes skleněnou kouli (Lensball) začalo v první vlně COVIDu po rozchodu s mým bývalým přítelem. Najednou jsem měla hromadu času a potřebovala jsem něčím zaměstnat hlavu, tak jsem si objednala Lensball, začala jezdit po okolí a fotit. První pokusy byly samozřejmě strašné, jelikož nejsem žádný fotograf a veškeré fotky byly a jsou foceny telefonem. Ale čím víc jsem se o to zajímala a hledala všude možně, kdo dělá jaké fotky a jak vypadají, tím víc jsem to chtěla taky umět.
Nechtěla jsem nikoho kopírovat. A jelikož jsem si říkala, že byl můj život vždy tak nějak vzhůru nohama a vše je jen o úhlu pohledu, založila jsem si Instagram s názvem Můj život v kouli.
Jezdím fotit místa a objekty, které se mi líbí, spojila jsem focení s cestováním po ČR. A jak jsem řekla, vše je jen o úhlu pohledu. Když se podíváš na mou fotku, je vzhůru nohama v kouli, ale když si ji otočíš, vidíš to, co vidí vždy většina lidí. Nebo se na to můžete koukat ve dvou proti sobě a každý to uvidíte z jiného „úhlu“ pohledu. Prostě tak, jak je život. Mimo jiné jde samozřejmě i o památky a zajímavá místa, která jsou na fotkách. A já si je tímto způsobem schovávám do skleněné kuličky. A vlastně jsem díky tomu i poznala spoustu super lidí, ať už osobně, nebo jen přes Instagram.
Určitě bych v budoucnu ráda měla výstavu, i když se nepovažuju za žádného profi fotografa, už jen proto, že fotím telefonem. Ale myslím si, že o to zas tak nejde. Jsem ráda, že se lidem moje fotky líbí.
Kde můžete Verču najít?
Rozhovor
Docela nás překvapilo, že všechny své fotografie fotíš pouze na telefon. To fakt? Jaký telefon používáš a nepřemýšlíš o upgradu na fotoaparát?
Fotoaparát jsem zkoušela, ale jelikož koule na focení váží 1kg, tak je dost těžké udržet v jedné ruce kouli a ve druhé foťák, aby fotky byly ostré. Takže jsem se vrátila zpět k telefonu. Používám iPhone, teď momentálně iPhone 12.
Dochází k postprodukci tvých fotek po vyfocení? Pokud ano, dáš nám tip na programy, které používáš a se kterými jsi spokojená?
Ano, fotky upravuji. Většinou ostrost a barvu. Používám převážně Snapseed a Lightroom.
Na jaké nejzajímavější místo tě koule dovedla?
Já si právě většinou hledám místa, kam se chci podívat a kde s koulí něco vyfotím.
Na jaře tohohle roku jsem strašně chtěla na Šumavu na Pancíř, kde jsou známé dřevěné dveře na kopci. Tak jsem si našla cestu a jely jsme s mojí mamkou, která se ke mně občas ráda přidá. Jelikož to bylo na jaře, tak jsem samozřejmě byla oblečená už tak nějak jarně. Přijely jsme na Šumavu a čekal nás asi 4km výšlap do prudkého kopce. Když jsme konečně vylezly nahoru, začala jsem běhat sem tam a dveře NIKDE!
V tu chvíli se zatáhlo, začalo sněžit, foukat a pršet, divím se, že nepadaly i trakaře, a prostě ty dveře tam NIKDE nebyly…Tak jsme šly zase dolů. Já zmrzlá, promoklá, ale vysmátá, že jsem se nepodívala na Google. Dveře tam vždy vracejí, až když není sníh, a s prvním sněhem je zase dávají pryč. Takže jsme si udělaly s mamkou výlet na Šumavu asi 380 km kvůli dveřím, které stejně doteď v kouli nemám. Ale jednu fotku jsem tam přece jen udělala, a za mě je asi i lepší než celé dveře.
Kam bys chtěla svoji fotku posunout?
Chtěla bych udělat někdy fotku, která bude mít vážně úspěch. Netvrdím, že by teď úspěch neměly. Mám spoustu super lidí na svém profilu, kterým se moje fotky líbí a mají je rádi. Jen bych jednou chtěla udělat takovou fotku, ze které budou lidi unešení. Ale jak pořád říkám, já nejsem fotograf a fotím telefonem. Dělám jen věc, která mě baví, a jsem ráda, že už skoro rok baví i spoustu lidí okolo.
A za to jsem nejvíc vděčná.
Autorka: Ivana Kočík